SETKÁNÍ BRATRŮ

Na stará kolena se opět scházíme tři bratři. Posledně jsem byl trochu nevlídný na oba.

Na nějaké neshody s mladším I. jsem už celkem zvyklý. Komunikací s ním se učím toleranci k jeho někdy poněkud fanatickým názorům.

Méně časté jsou neshody se starším P. Pohodlně se usazujeme v zahradní restauraci. Poklidná atmosféra pro mě končí, když se starší P. začíná zvedat od stolu. Už jsem se naučil respektovat jeho pokyn „NEPOMÁHAT!“ a tak jen napjatě přihlížím, s jakým úsilím se pomalu zvedá z nízkého, těžkého křesílka a protahuje se úzkou mezerou mezi křesílkem a stolem. Když se ocitá jakž-takž na volném prostranství, zavrávorá a pozpátku přepadává přes pravé opěradlo na zadek na sedadlo a zastavuje se až o levé opěradlo a o mě. Když podobný manévr opakuje podruhé, zvolám na něj „Jdi do p…..“ a pokračuji vysvětlováním, že kdyby místo do křesla dopadl pozpátku na zem, zlomil by si nejspíš páteř a já bych pociťoval spolu-vinu. K mému mírnému překvapení souhlasí, že ano, spoluvinen bych byl!

A teď představte si, představte si, jak by se scéna vyvíjela, kdybyste na mém místě na vedlejším křesílku seděli vy. ?

Ředitel

Pokračování příště

Leave a Reply