PROČ JEŠTĚ ŽIJI

První rolí, v níž začínáme svůj Život na této planetě je role dítěte. Pak jsou nám postupně přidělovány role další a další v nichž máme za úkol nějak komunikovat s dalšími a dalšími lidmi.

Kteréžto množství bližních se pak zase postupně zmenšuje a zmenšuje. Až člověk pochopí, co říkala liška Malému Princi: že to, co je důležité je očím neviditelné.

A že dokud tělo dýchá, znamená to, že teď a tady má člověk ještě možnost Něco udělat. Něco pro sebe a něco pro druhé. Něco pro přítomné a něco pro budoucí.

Zbývá otázka Co udělat. Pokud nevíme, lze se ptát Toho, kdo/co není vidět.

Nebo to vidíte jinak?

Ředitel

Pokračování příště

Leave a Reply