PRDŮCH ČI NEPRDŮCH

Skoro celou dobu, kdy jsem byl pracujícím a polední Slunce jsem mohl vidět jen přes okenní skla kanceláře jsem se těšil do penze.

Po dosažení nároku na důchod jsem přesluhoval už jen čtyři měsíce, abych své průmyslováky dovedl k maturitě. Mé úspory se postupně zmenšovaly a vyrovnanost svého rozpočtu jsem udržoval omezováním výdajů. Bral jsem postupně na vědomí, co se začalo projevovat už v posledních letech, že národní hospodářství se v období budování kapitalismu obejde docela dobře i bez mé pracovní síly. Obejdete-li se vy, obejdu se i já. Kutil jsem si svým volným tempem a nestaral se o nějaké termíny, kdy co bude hotovo.

Teprve když jsem na kůru v kostele ztratil vědomí, začínám neochotně brát na vědomí to, co můj oblíbený básník D.J.N. zpíval už před lety: že člověk, který sedmdesát slaví, už nemá žádný příští měsíc jistý a že počet mých vzdechů je konečný. A že být PRacujícím DŮCHodcem už v tomto životě nemusím.

A co vy důchodci, jak dalece jste ještě pracující?

Ředitel

Pokračování příště.

Leave a Reply