PODZIM V MNÍŠKU

M. neřeším, její přítomnost na Skalce přenechávám „náhodě“ = řízení Osudu. To jsem napsal K-ovi, když jsem jej zval na dvě vernisáže na Skalce.

M. přišla. Nějak jsem ji na dálku nepoznával. Zamávala. Pozval jsem ji posunkem paže na místo k sezení vedle sebe. Nepřišla.

„Nejde hora k Mohamedovi … “ přišel jsem jí říci, když doznělo vystoupení zpěvačky. „Přichází Mohamed k hoře.“ doplnila správně. „Půjdeme na skleničku“, řekla. Souhlasil jsem.

A co vy? Jak k vám přicházejí vaše hory?

Ředitel

Pokračování příště

Leave a Reply