ODKUD JÁ VÁS TO JENOM ZNÁM ?

Říkám ženě, která mě s pozdravem a s mírným úsměvem předchází. Bydlíme v jednom baráku, odpovídá. To je hrozné s tou mou pamětí, konstatuji. „To je dobrý…“

Měl jsem držet pusu a otázku, kdo mě to zase zdraví nechat prozatím nezodpovězenu. Ono to s tou dětskou otevřeností je vocamcaď pocamcaď. Jako se vším. Starý člověk se sice v mnohém vrací zpět k malému dítěti. Jenže ten pohyb se nemá dít v kruhu, nýbrž pokud možno ve spirále. A úkolem našince je současnou inkarnaci opouštět na úrovni o něco vyšší než na jakou jsme byli při narození vysláni.

Podaří se nám to?

Ředitel

Pokračování příště

Leave a Reply