O MILOSRDENSTVÍ

Po delší době jsem dospěl k potřebě udělat dobrý skutek. Nepovedlo se. Žebrák, kterému jsem ze svého nákupu chtěl věnovat jeden zachovalý banán, ze svého stanoviště před prodejnou zmizel.

Před časem jsem se ujal slušně vypadajícího dělníka, vyhozeného přísným domácím z „našeho“ domu. Ubytoval jsem jej v přístřešku na zahradě, doplatil jsem za něj zdravotní pojištění, začal jsem splácet jeho neuváženou půjčku a pečoval jsem o něj více než o vlastního, až jsem si vysloužil oslovení „taťuldo“. Našel si práci, a denně opakoval, že po výplatě mi začne splácet. V den výplaty jsem dal přednost setkání koučů, místo abych se řídil ponaučením „Důvěřuj, ale nevěř!“ a svého dlužníka si šel odchytnout. Tak, jak mi to kdysi předvedla má novo-manželka, když jsem pobral první prémie. Chráněnce jsem víckrát neviděl.

Dnešního žebráka jsem před časem dost hrubě seřval, aby u mě už víckrát nežebral, že už jsem v tomto životě dal na milodary dost. Asi si to vzal k srdci, když se rozhodl dnes na mne nečekat…

Ředitel

Pokračování příště.

Leave a Reply