Neboj se být sám

On si toho všimnul už např. Učitel národů, když v Labyrintu … popsal jak lidé, sotvaže se vysvobodí z neuspokojivého svazku manželského rychle zase vyhledávají svazek nový. Aniž by si dopřáli možnost nejprve si trochu prožít období samoty. “Vychutnej nejprve všechny výhody stavu současného než jej opustíš.” Zapsal jsem si kdysi, když jsem získal útěkem od rodiny čas pro luxus samostatného uvažování. Uskutečňování před-se-vzetí se poněkud opožďovalo . . .

Důvodů ke strachu ze samoty může být více. Ten, který mně připadá jako nejvíc pozoru-hodný je nedostatek sebe-důvěry. Sebe-úcty a sebe-vědomí. A lidská představa, že k uspokojení mých potřeb potřebuji někoho dalšího. Ano, existuje životní období, kdy se více-méně dobro-volně vzdáváme uspokojování některých potřeb svých před uspokojováním potřeb potomků i jejich druhého rodiče. Pokud se někomu podaří toto období protáhnout na celý život, smekám před ním. Myslím, že to je světec, který si za své sebe-obětování v životě pozemském zasluhuje odměnu na nebesích. K tomu, aby se mu jí opravdu dostalo možná postačí, když v ní věří.

Ono vůbec pro uskutečnění řady věcí je směrodatná naše víra. Víra v co, to už je holt podle každého. Ještě působivější než věřit je prý vědět. Že se něco stane. Skoro tomu věřím. Čemu? Myslím, že vím, že člověk dokáže o něco více než si dokážeme představit. Možná stačí, aby si to uměl představit on. Dovedete si představit, že byste se mohlimít lépe než teď a tady? Doufám, že ano. Zbývá několik více-méně rutinních otázek: Lépe v jakém směru? O kolik lépe? V jakém termínu? Jaké kroky k tomu budete potřebovat udělat? Kdy uděláte krok první? . . .

Má poradkyně by nejspíše řekla, že zase tlačím na pilu. A že svými postupy mám dát nejdříve do pořádku sebe. Když já ale vím, že mé čtenáře postupně přestává bavit skrývat se v ilegalitě. A že vědí, že pro ně je stejně důležitější, na co si přijdou sami, než co by se mohli dozvědět ode mě. Takže puzeni jsouce zákony zachování energie a informace a ve snaze o rovnováhu myšlenek cizích a vlastních usedají za své klávesnice a dopřávají svým prstům svobodu něco napsat. A někomu to odeslat . . .

Nebojte se. Můj duchovní růst směřuje zvolna k dalšímu snižování frekvence mých zamyšlení. Co mně v tom zatím brání je to, že nahromaděné knihy stejně potřebuji číst. A stejně potřebuji psát. Frekvencí přiměřenou. Ale zpět k teorii samotářství:

„Všichni můžeme žít svůj život šťastně za předpokladu, že jsme ochotni na tom trochu zapracovat . . . Pokud si zvyknete být aktivnější, budete se díky tomu cítit lépe. . . Musí vám být jasné, co chcete a musíte si umět vybrat, co byste chtěli, aby se stalo. . . . Jakmile přijmete zodpovědnost za svou volbu, získáte nad životem větší vládu a budete se díky tomu cítit lépe . . . Svému společenskému životu musíte věnovat mnohem víc pozornosti, když žijete sami, než když máte partnera. Kontakty s druhými lidmi jsou základem pro to, abyste si udrželi zdravou rovnováhu mezi osamělostí a společenským životem a tomuto aspektu života je záhodno věnovat hodně přemýšlení . . . Ale nezapomínejte – tahle kniha je jen tak dobrá, jak dobrá bude činnost, kterou rozvinete, abyste využili mé rady v praxi. Koneckonců zodpovědnost za vaše štěstí leží ve vašich rukou a nikde jinde!“

Konečně tedy přiznávám odkud opisuji, co jsem si podtrhal: Vera Peifferová: Neboj se být sám, Umění žít sám a šťastný, PRÁH Praha 1997.

„To, že však máte určitou nálepku, ještě neznamená, že v sobě nenajdete i tu opačnou vlastnost. To pouze značí, že jedna stránka vaší osobnosti převažuje nad druhou . . . Pokud v něčem neznáte míru, ukazuje to na útěk od nějakých jiných starostí . . . Nejdůležitější je, abyste se naučili rozumět svým potřebám a poznali svou sílu. Tak se naučíte žít naplno, ať už jste součástí partnerského vztahu nebo žijete sám . . . Jestliže chcete něco ve svém životě vylepšit, určitě má smysl, abyste přesně určili, co to zlepšit chcete . . . Která část vašeho života potřebuje vylepšit . . . Co všechno postrádáte ke štěstí? Ne, správná odpověď na poslední otázku nezní: Partnera, který mě miluje. Ať už vám chybí cokoliv, nedostává se toho kdesi ve vašem nitru, nikoli ve vnějším světě   . . . Důvod, proč lidé snižují své požadavky, tkví v nespokojenosti se sebou samým . . . Uvědomte si, že jste jedineční a hodnotní a že to, co žijete je váš život. Učiňte jej co možno nejkrásnější a obklopte se lidmi, kteří vás mají opravdu rádi. Zasloužíte si, abyste si užívali života a žili jak nejlépe to jde . . . Naučit se konstruktivně využívat svou svobodu … vám pomůže získat sílu a sebedůvěru a ještě navíc vám to dodá smysl života . . . Všichni máme své vnitřní poslání, všichni máme v životě místo, které můžeme zaplnit pouze my, ale abychom je našli, musíme mít odvahu naslouchat vnitřnímu hlasu. K tomu je zapotřebí soustředění. Když jdete za svou intuicí, možná se budete muset rozejít s ostatními. Pokud jste schopni překročit tento práh, získáte značnou odměnu . . . Jenom když poznáte svou jedinečnost a své potřeby a apoň v některých aspektech života podle nich budete opravdu žít, můžete vyplnit svůj životní úkol … Nikdo za vás nemůže rozhodovat . . . Lidé instinktivně vědí, jestli se s vámi mají stýkat, protože vysíláte signály o tom, jak se sami hodnotíte . . . Všichni máme své oblíbené představy, co budeme dělat, až budeme mít více času … Teď se do toho vážně dejte a uskutečněte je . . . Když se vám něco nelíbí, změňte to. Začněte provádět nutné změny dříve, než si najdete dalšího partnera . . . Je velice důležité spřátelit se s pozitivně naladěnými lidmi … Nezdržujte se s lidmi, kteří nic nedokázali a neposlouchejte jejich lamentace a výčitky. Pokud tomu nezabráníte, nakonec se dostanete mezi ně sami … Musíte věřit sám sobě, musíte jít za svým. Pak dostanete od života všechno, co jste do něj vložili . . .“

 Ředitel

 (Pokračování za týden. Téma = další kniha připravena :-) (Pragma))

One thought on “Neboj se být sám

  1. Pingback: Psychologia

Leave a Reply